Novinka - Report Königshain

A je pátek, práce nikoho nebaví, každej se těší až hodí hadr na pípu a už vymejšlí jak se dostane co nejrychleji na Čerňák k parkoviši. Drobné spoždění zvedá tep, schody se berou po dvou. Zaostřeno na Bohouše a pilota Ondru, který otevírá kufr.  Rychlý pozdrav s posádkou, zacvaknutí pásů (pro jistotu) a jede se do Liberce. Cestou někteří účastníci tripu drobně znejsití po hláškách Ondry  typu: "Až budem u Liberce tak mě vzbuďte abych to nepřejel"  apod. Liberec je tu, s ním i Béda a jeho zjevná radost z faktu, že bude řídit Subaru. Jede se dál. Těsně za Libercem donutí drobný déšť pustit stěrače a jeho intenzita nabývá trvalejší charakter. Stěrače se vypnou až společne s motorem v Königu. Nálada je ponurá, ale naděje žije. Něktěří situaci zlehčují vtípkama o večeři a o tom, že by si dali schnitzel s hranolkama a houbovou omáčkou. (vysvětlivka: jedná se o normální smažený vepřový řízek, hranolky a to vše je obdařeno houbovou omáčkou…). Rozeberou se cimry, vybalí se kulich s dlouhým rukávem a jde se na véču. Vtip se stává tvrdou realitou: schnitzel ist hier! Béda s Ondrou předávají srdečný výsměch. Já se zmohl jen na "danke"… Teta z pensionu se standartně usmívá, myslí si svoje, a po objednávce deseti piv zapíjí u pípy nějaké pilulky.

Po večeři se jde standartně na obchůzku rajonu a zkušení průvodci rozmachujíce rukama ukazují, kde všude jsou parádní lezecké cesty. Po utření nosu rukávem a šlápnutí do louže se dostáváme ke koupání v zatopeném lomu. Otužilci Béda a Michal hážou lomeňáky do zjevně vařicí vody a zbytek výpravy pochrchlává či nevěřícně kroutí hlavou. Večer trávíme popíjením piva, které nám ochotně nosí nová posila obsluhy. Hrajeme supr karetní hru UNO, kterou Ondra posbíral po Bohoušovi jelikož Aktivity jsou prý kdesi v Jizerkách. Někteří pak padli za vlast do peřin a zbytek do Bohoušova kufru, kde se pokračovalo dál. Bohouš party zažil ve skutečnosti málokdo. Někdo jí prospal, jiný o ní neví ač byl fyzicky zúčastněn.
Existuje pár zdařilých snímků, které nepotřebují komentář.

Druhý den ráno (neboli v sobotu) nás u snídaně decentním kývnutím hlavy zdraví teta, které asi prášky moc nezabrali a z jejího výrazu čteme vše! Během vydatné snídaně a bubnování kapek deště na okna naši instruktoři představují plán dne. Jede se do Drážďan. Stěrače opět na max, křičící Bohouš na dálnici, kde si Ondra vzpoměl že si ráno nestilh vyčistit dutinu ústní. Ihned to napraví Listerinem, o který se během krátké chvíle podělí i se všemi, kteří sedí za ním. Jsme v Drážďanech. Následuje ale okružní plvaba historickým centrem a nakonec hážem kotvu před halou.  Po uhrazení (studentského ;) ) vstupného a minutí několika squashových a bedmintonových kurtů naše oči září při spatření parádních stěn a bouldrů. Makalo se od začátku, někdo  plácal do bouldru jinej hulákal "dober". Kolem oběda se sjelo do místního supermarketu pro něco k jídlu a hlavně munici na večer, protože jsme nechtěli riskovat zdraví paní domácí tím, že nás zase bude muset trpět. Po sváče se opět makalo a nutno podotknout, že jsme lezli opravdu hodně moc.

Následoval návrat domů na kopec  k rozhledně, která statečné párala břicha černých mračen. Já už jsem pro jistotu vtipy na téma večere nedělal a dopadlo to víc než dobře. Po krmení a boji o poslední smažený váleček bramborové kaše se dalo lehké pivo a začala nás přemáhat drobná únava. V tu chvílku zkušení instruktoři zaveleli a šlo se zatočit s nudou a únavou pomocí munice z Drážďan. Na jednom z pokojů se vytvořil base camp a zábava pokračovala v plném proudu. V tuto chvíli není potřeba hlavní pasáž nějak rozebírat. Pokud vedení RT uveřejní fotografie tak máte možnost si udělat představu sami a pokud na ně bylo uvaleno embargo, tak věřte, že je to pro vás jen dobře. A jestli vás to mrzí, máte jet příště taky :). Nicméně po vystřílení nábojů se vydalo hledat hospodu a došlo tak k roztržení davu. Béda oznámil že se jde koupat (ne do vany či sprchy), někdo ulehl a zbytek se vydal ven. Cesta do města byla plná zábavy. Směr se určoval pomocí vzdálených světýlek a nikomu při tom nevadilo, že stále prší. Cestou zpět se Béda opět s Michalem zastavili v lomu nabrat lázeň, a pak se šlo zpět na hotel.

Nedělní ráno bylo co se počasí týká stejné jako sobotní. Ovšem pani domáci se za břicho popadala a řechtala až jí byly vidět madnle, když Béda dorazil na snídani. Chudák měl mokré triko a boty z nočního plavání. Takže ke stolu dorazil s holou hrudí pod mikinou a botičkama č. 46 od svého nejlepšího kamaráda Ondry, který přes slzy smíchu a zaskočených míchaných vajec měl co dělat aby nepadl pod stůl. U stolu se zhodnotil kvalitní večer, a humus za okny. Zabalilo se a vyrazilo zpět do Čech.

Nedělní dřina se odehrála v Jablonci na Makaku. Z předchozího dne jsmě meli celkem hotovo, takže se žádné osobní rekordy nekonaly, ale i tak to byla paráda. Vše se zakončilo luxusním obědem. Proběhlo závěrečné zhodnocení a vyslechnutí připomínek. Rozlučka s Bédou, nalodění do Bohouše, nastavení autopilota na Prahu a to jest vše.

Poselství budoucím generacím:
Závěrem bych rád podotkl, že navzdory hrubé nekázni počasí celý Trip dopadl parádně a i když jsme si na skálu nesáhli to stálo za to!

Hoře zdar! Honza Pilík